Přestože Evropská centrální banka porušila pravidla při záchraně eura, problémy měnové unie se nevyřešily. Právě naopak, ještě více se prohloubily. Mnohé země totiž vyprodukovaly další obrovské dluhy.
Stačilo několik slov a napjatá situace na finančních trzích se velmi rychle uklidnila. Stalo se to přesně před deseti lety, kdy tehdejší prezident Evropské centrální banky (ECB) Mario Draghi veřejně prohlásil, že na podporu společné evropské měny udělá „vše, co bude potřeba“.
V té době celá eurozóna zažívala velmi krušné časy, protože ji potápaly extrémně zadlužené jižanské země v čele s Řeckem, které se ocitlo v bankrotu. Krach Atén by nebyl až takový problém, neboť se jedná o malou ekonomiku.
Čtěte také:
Víte za co platíte? Toto jsou benefity zdravotní péče
Zadlužená Itálie a Španělsko
Mnohem větší obavy však vyvolávaly Itálie a Španělsko, které se rovněž dostávaly do problémů se splácením dluhu. Úroky na jejich státních dluhopisech se během krátké doby zvýšily na téměř sedm procent, což bylo pro jejich veřejné finance neúnosné. Dluhové problémy se samozřejmě projevovaly i na společné evropské měně, která začala vůči dolaru výrazně oslabovat.
Do hry nakonec musela vstoupit ECB, aby uklidnila trhy. Draghiho slova nakonec zaúčinkovala a situace se včas uklidnila. Eurozóna zůstala pohromadě a žádný její člen nakonec nemusel odejít. Zároveň však překročila pomyslný rubikon.
Tímto prohlášením se totiž porušilo základní pravidlo, na jehož základě vznikla eurozóna – a to, že za dluhy ručí a jsou zodpovědné jednotlivé státy. Nově tak za dluhy už ručí všechny země eurozóny, a to i díky eurovalu.
Hodnocení po deseti letech
Odborníci tento významný milník hodnotí různě a nepanuje mezi nimi jasná shoda.
„Tento krok hodnotím v daném kontextu jako správný a nezbytný. Zastavil fragmentaci na dluhopisovém trhu, která dosahovala neudržitelných úrovní, a v konečném důsledku vedl k zažehnání krize eurozóny a eura,“ zhodnotil analytik Tatra banky Andrej Martiška.
Podle něj se eurozóna od té doby a především díky tomu vymanila z krize. Zároveň se ECB stala emancipovanější a flexibilnější při řešení dalších krizí.
Někteří odborníci jsou však skeptičtější. Jak řekl analytik VÚB banky Michal Lehuta, vyjádření Maria Draghiho bylo před deseti lety zřejmě z krátkodobého hlediska nevyhnutelné, ale z dlouhodobého pohledu mohlo způsobit mnoho škody.
Negativní důsledky vidí především v nedostatečném snižování deficitů a dluhů jednotlivých států měnové unie.
„Zdlužení mnoha zemí je vyšší než před dekádou a nic nenaznačuje, že by se rozpočtová politika zásadněji zlepšila. Kurz eura je i kvůli tomu dlouhodobě o něco slabší,“ dodal Lehuta.
Padla nezávislost ECB
Právě tento negativní jev nejčastěji kritizují odborníci. Draghiho slova totiž způsobila, že vlády nemusely začít šetřit a nadále mohly ve velkém utrácet na dluh. Tím ztratila ECB část své politické nezávislosti.
Mnohem negativněji však celou intervenci ECB hodnotí analytička společnosti Next finance Markéta Šichtařová. Na jedné straně sice Draghiho slova zachránila euro, ale podstatné je, za jakou cenu.
„K čemu to bylo? Dnes je v důsledku toho obrovská inflace, přicházejí další recese a dlouhodobě zaostáváme v životní úrovni za vývojem ve světě. Obyvatelům by bylo lepší, kdyby se tehdy eurozóna rozdělila na pomalou a rychlou část,“ přiblížila Šichtařová.
Za současnými ekonomickými problémy vidí právě tehdejší v podstatě politické rozhodnutí ECB.
„Euro dnes není vnitřně pevná měna a drží pohromadě jen díky politické vůli. Nemá celosvětovou důvěru, neboť kryje ohromné dluhy a monetizuje státní dluh,“ doplnila analytička. Šichtařová je přesvědčena, že kdyby ECB před deseti lety euro nezachránila, dnes by bylo mnohem silnější.
Z měnové unie by totiž musely odejít nejslabší země. Eurom by se sice platilo v méně státech, avšak ty by měly mnohem větší fiskální disciplínu.
